Říká se, že na hloupou otázku neexistuje chytrá dopověď. Jak posoudíme chytrost myšlenky, nebo otázky? Linie mezi hloupý/chytrý je stejně tenká, jako mezi otázkou vedoucí k cíli skrze cíl člověka a mezi manipulativní otázkou.

Co je motivace a co je manipulace?

Manus je latinsky ruka, možná už v základu podvědomě cítíme, že pokud na nás někdo „vkládá ruku“ tedy někam tlačí, tahá, podsouvá, nejsme v souladu s naším, jak to pěkně nazval Michal Pohludka z knihy Jak zvládnout práci manažera, „chtěním“. Bohužel často se setkávám s tím, že chtění je velmi často potlačované  a neuvědomované.

Možná za chtěním, které spíše chtějí naše rodina, kultura, partneři, stojí krachy a neúspěchy našeho žití? Každý zásek v rozporu mezi námi námi a naším vnitřním chtěním, nám zcela jistě pomáhá vymezovat se vůči druhým i vůči sobě. Prastarou otázkou „kdo jsem“ se můžeme zabývat z mnoha úhlů pohledů od náboženských, přes životní role a hry až po psychologickou hloubku.

Důležité však je, že na každé úrovni vědomí vlastního sebe-vědomí můžeme se zlepšovat.

V čem a proč se zlepšovat?

V čemkoli, v čem se zlepšovat chcete. Od hubnutí, přes pracovní výkony až po dosažení nejlepší vereze sebe samých podle vašich představ.

Hlavní úděl kouče je zmocňovat koučovaného. Proto zdánlivě není možné, aby každý byl koučem a každý byl koučovatelný. Je tam totiž to chtění, motivace. Když kouč bude chtít dosažení cíle víc než koučovaný, bude to manipulace s koučovaným a nikam to nepovede. Vědomí a sebe-vědomí koučovaného musí mít určitou úroveň poznání na to, aby bylo schopno přijmout další level odpovědnosti sám za sebe a za své cíle. Proto píši úděl, ne práce.

„Chceš-li aby ti lidé postavili loď, vyprávěj jim o dalekých březích.“ Někdo se ztotožní a staví loď jak zběsilý, aby se pak stejně nikam nepodíval. Zklamání je obrovské, ale i takovouhle motivaci lze ve firmách zažít.

Kouč je jako zrcadlo. Nic nechce, jen mocného koučovaného. Využije veškerou svou schopnost a erudici vidět skutečnost průzračně čistou a odzrcadlit ji koučovanému tak, aby se koučovaný rozevřel všem možnostem a odpovědně krok za krokem činil potřebné kroky. Chtít křišťálové zrcadlo od manažera, nebo kouče začátečníka je pošetilé. Právě pro to jejich chtění.

Být zrcadlem, zároveň s nadhledem a zároveň zcela napojený na mnohdy skryté potřeby kučovaného, je úděl kouče. Trénink v pochopení sebe, trpělivé odtraňování projekcí na klienta a další sebezkušenostní techniky vedou k mistrovstvské práci kouče. Jako každý jiný trénink, který je cílený, strategicky vedený a sledující akceptovatelné, měřitelné cíle v čase 😉 Proto koučování není jen o otázkách. Ty jsou jen prostředkem k navázání důvěrného nemanipulativního vztahu.

Jak tedy motivovat?

Jak tedy zacházet s důvěrou svých nad/podřízených? S nejlepším možným vědomím a svědomím. Ptát se a slyšet. Pěstovat vztah. A to může kdokoli i bez titulů pracovních rolí na vizitkách. Trénink dělá mistra. Z obou. Nemysli, nejde to zkazit, protože každý dělá to nejlepší, co v daném čase dělat může 😉