Před dlouhými lety jsem si přečetla knihu Kormidluj svůj člun, z které je tato věta. Byla v ní spousta myšlenek, kterým jsem nerozuměla, ale intuitivně jsem cítila, že ano, že chci více energie do života, že uspořádání světa, tak jak ho znám, mi nevyhovuje. Četla jsem jí v době, kdy vládla zlatá devadesátá. Podnikatelský Klondike východu. Stále se držím této věty, která mi pomáhá se vyrovnat s kritikou mne, mé práce a vnímání světa. A také a to možná ještě více s tím, že druzí jsou jiní. Mám dva bratry a jeden z nich mě pozval v neděli na velkou slavnost, která je v dnešní době neobvyklá.

Na mši za kominíky.

V neděli do kostela. No nebýt to bratr, 150 let založení kominické jednoty a chrám sv.Víta, nešla bych.

Co jsem se dozvěděla? Že národ je od slova rodit, rodina. A milující se rodina, komunita je základ. Být sám za sebe, ale i s druhými. To mi přišlo bizarní v té souvislosti, že přede mnou seděl hoch skoro dospělý s tričkem Česká krev, jehož mladé náckovství se nehodlalo podvolit snaze o smířlivost a pochopení lidí, jako jednotlivců, bytostí s vlastním příběhem, láskami a trápením. Křenil se znuděně dost, ale třeba to na něj taky jednou přijde.

Pan kardinál Duka má překrásný hlas impozantně hřmící svatovítskou chrámovou lodí. Krása lásky k bližnímu nás objala a věřím, že jsem nebyla sama. To kouzlo s kadidlem a obětními dary možná jen na chvíli narušilo sdělení, že pátým obětním darem je měřák pro analýzu obsahu spalin. Mše to byla velmi neobvyklá a vlastně bych mohla ukončit vhled sdělením, že dojímavé chvíle rychle vyprchaly při vědomí modernosti dnešního života. Máme tady pokročilé tzv. tyrkysové organizace, běžte nám do háje s Bohem. Tvoříme lepší svět přeci tím, že jsme každý sám za sebe a s druhými, motivováni. Čím?

Církev je organizována jako vojáci. Je to zastaralé a hierarchické řízení. A víte co? Já si to nemyslím. Myslím, že jde o nepochopení struktury. Ano, nejvyšším je vnímán papež a celý ten rozpad struktury je nám spíše povědomý, než známý. Ale je to jako s každou jinou organizací, kde zakladatel je už dávno mrtvý a Bůh ví, jestli vůbec kdy existoval (vtípek). Lidi si to udělají podle svého.

A tak idee tzv. tyrkysových, plochých nehierarchických organizací, které jsou samořídící, jsou vlastně podobné původní božské myšlence. Nemyslíte, že „miluj bližního svého, jako sám sebe“, nebo „být sám za sebe i  s druhými“ je tak vzdálené obrazu radostně spolupracujících lidí na smysluplném, životu příznivém projektu s přesahem do vyšších ideí? Účel světící prostředky a dobrý úmysl, ale zlá cesta nás provází stejně jako cirkevní rity.

A tak mi také došlo, že opravdová a slavností radost z práce se dostavuje opravdu ve chvíli, kdy jde o víc, než jen o peníze, první místo v žebříčku ankety, nebo jen ten dobrý pocit.

Stála jsem tam a najednou mi došlo, že to je mše nejen za a pro kominíky a hasiče, kteří s nimi spolupracují, ale i za nás, kdo do domů, které stojí okolo toho komína a krbu, dodáváme větrání, okna, kdo projektujeme celé domy, dodáváme do nich zařízení, světlo, vedeme k nim chodníky, staráme se o zahrady, vozíme k nim lidi busem, po námi vytvořených silnicích, které jsou na území států, a územních celků a vedou skrz naskrz celou planetou a někde se tím pomyslně vrátí. Tak jako bumerang se nám vše vrací, tak se vrací dobrá i špatná práce.

Chtěla bych mít jako obchodnice, marketérka, koučka svůj cech. Ne kvůli tomu, aby mi někdo říkal jaká jsou pravidla mého řemesla, ale abych mohla být pyšná, že chráním a rozvíjím životy. Že přispívám k dobrému a laskavému světu. Nemusím být hned porodní bábou, nebo zubařem, abych si získala obdiv a respekt lidí okolo sebe za práci s přesahem. Za boží dílo, za udržení toho neskutečného soukolí v chodu. Vzpomenutím „butterfly efektu“, kdy motýlím křídlem mávnutím lze zvednout na druhé straně světa Tsunami, tím končím dnešní nedělní zamyšlení nad užitečností naší práce ve světě, kde náboženství je vnímáno jako mrtvé a tak trochu se mu smějeme.

I když možná ještě hodně z nás se tak trochu bojí, že je za to Bůh potrestá 😉

Mějte pohodový  následující pracovní týden a občas mrkněte na to co děláte z vyšší perspektivy. Jak slouží zrovna ten váš pracovní úkon v soukolí celého světového soužití? Mažete jen rohlíky vajíčkem, nebo pípáte na kase prášek na prádlo? Je to vaše práce a děláte ji určitě nejlépe jak umíte a tím jste sami se sebou i s druhými. Konáte boží dílo. Chca nechca, jak říkavala babi.