Přemýšlení prý bolí. Ale také nás odlišuje od umělé inteligence. Také se říká, že na blbou otázku, blbá odpověď. Které otázky jsou ty pravé? A proč se vůbec ptát? Buďme zvědaví, ne špízáci. Namáhejme se pro druhé.

 

Otázky by se daly dělit na základní tři typy.

1/  Které mi pomohou zjistit něco o druhém.

Jak se teď cítíš? Co vnímáš? Co teď potřebuješ? Jak se máš? Kde jsi včera byl? Jak ti chutná? Kdo byla ta paní? Kolik máš kabelek?

…doplň si další

 

2/  Které mi pomohou zjistit, něco o sobě, nebo pro sebe.

Co mám udělat jinak? Kde mám být? V kolik se sejdeme? Jak se ti líbí má sukně?

…doplň si další

 

3/ A pak jsou tu otázky, které pokládáte tak, aby se druhý dozvěděl něco o sobě. Potřebujeme k tomu mít důvěru a uši, pro získání hlubšího porozumění.

Kdy naposled jsi byl šťastný? Kde jsi vzal sílu to udělat, co tomu předcházelo? Jak jsi postupoval, když ses rozhodl toto vytvořit? Kdy ti chodí nejvíc nápady?

…doplň si další

 

To je první level otázek, které vedou druhého k sobě. Otázky, neslouží primárně k tomu, aby se dozvěděl tázající. Ale k podpoře druhého v tom si uvědomit, jaká je realita a poskytnout službu naslouchání. Často bereme své konání jako samozřejmost a nevidíme souvislosti.

Dokonce se za svá jednání stydíme. Nesdílíme ne/úspěchy. Kromě toho, že tázaný má možnost ventilovat-uvolnit jednání, pocity z něj z podvědomí, tak si uvědomí, co se ne/podařilo a jaký má k tomu nyní postoj. Pro nás je takové sdílení poučné, avšak z velké části nepřenositelné. Čím více a hlouběji se ptáme, tím větší užitek pro nás oba.

 

 

Level druhý, který vede hlouběji, často jde do oblasti tzv. stínů. Tedy protikladů, nevědomí. Je často nepříjemný a jen komunikační začátečník tyto otázky vytasí jen tak, třeba na večírku.

Otázka “Co nejhoršího se ti stalo v posledních 5 ti letech?” je jen začátek. Můžete navázat na otázku z prvního levelu “Co ještě se stalo”, nebo “Co se tehdy nestalo?”  Osvědčené jsou otázky kladené s předpokladem “Jaký rváč jsi byl jako malý kluk/holka? ”

Doplňující otázky jsou ” Jak to souvisí s touto tvou situací dnes?” Sledujete energii tázaného a nasloucháte. Tzv. hmkání je nejen dovoleno,a le i doporučeno. V naslouchání nejsou vhodné vlastní názory, návody, bagatelizování. Je náročné, ale prohlubuje důvěru. Pokud ji máte, můžete pokračovat otázkou “Co mi nikdy neřekneš”? “Jaké je tvoje největší tajemství”? “Co nejtemnějšího o tobě nevím?” Toto nejsou otázky k tomu, aby tázaný byl v kleštích a vydal se nám napospas, ale aby pracoval s tím, co mu může dost zásadně komplikovat přístup k lidem i k sobě. “Co tady nebylo řečeno?” “Co chybí?” Může fungovat i otřepané “Jaké zvíře bys byl, kdych tě teď zaklela?”.

Pak jsou tu otázky, které jsou konverzační a nic z nich obvykle, kromě konverzační kluzkosti, nedostaneme.

To je zase počasí, co? Uch, také je vám takové vedro?

 

Sdílením těchto informací (se zdrojem: nemysli.cz) mi uděláte radost a posloužíte druhým.

Nejste-li připraveni na to klást otázky do hloubky, nebo tušíte, že byste reakce nemuseli zvládnout, nepouštějte se do nich! Nechte je koučovi, nebo terapeutům. Proto tu jsou, pro hlubší poznání a bezpečné posuny.

 

Mějte pěkné dny a těším se na zprávy, jak vám otázkování jde 😉

Děkuji. Baara Johanna