Máme s kamarádem Michalem tradici. Chodíme už osmý rok v prvním týdnu v srpnu okolo hranic. Hranic geografických, okolo Česka. Okolo fyzických hranic (spíše mých, on je o 7 let mladší). A psychických (tady myslím je vyrovnáno v salátu ;-)).
O co v takovém “basic programu” jde?
Jsme jednoduchá stvoření založená na vodě a dechu. Na chemické rovnováze. Projíždí skrze nás jídlo a zážitky a to nás formuje. Reagujeme. S oblibou říkám “nejsme o moc dál, než trepky reagující na světlo”. Máme pouze tři možnosti jak reagovat na situace:
- jít do toho
- strnout
- utéct.
Ještě omdlít-zbavit se vědomí, ale to je za mě zdrhnout taky.
V lese se dostáváme vědomě do jednoduchých, opakujících se situací, které nám umožní sledovat, jak reagujeme a jak se to vztahuje k našemu žití obecně.
Co je důležité? Je to pravda?
Tyhle dvě otázky jsou klíčové. Co je tedy důležité pro žití?
- pít
- jíst
- vyměšovat
- spát
Nic dalšího nepotřebujeme.
To všechno další jsou už nadstavby a kombinace, které se cílí ke komfortu- tedy vydávání co nejméně energie při maximalizaci potěšení.
- sex
- pohyb
- odpočinek
- mluvení
- ticho
- …
Vůle, strach, odvaha. To vše se začne objevovat, když se dostanete do prostředí, které vám není vlastní. Objevíte základní komunikační a pohybové vzorce. Schopnost povzbudit sebe, druhé. Sklony k lenosti, nebo nesmyslné aktivitě. Útěkové snahy, nezodpovědnost k sobě i druhým.
V lese se o sobě hodně dozvíme.
Pokud své talenty a stíny přijmeme jako součást sebe, lehčeji se nám jde. Neopakujeme stejné chyby, které v programu basic mohou být i život ohrožující.
S Michalem chodíme v roce většinou jen tento týden. Pak se rozejdeme k vlastnímu žití. A já jsem mu vděčná, že se můžu soustředit na svou koučovsku praxi, na trénink své “prázdnosti” nezaujatosti a poznání sama sebe do hloubky.
Láká vás tento způsob “se prožití”? Můžeme začít jen procházkou, pokud nejste lesní tvor i toto bývá příjemný zážitek.
Zajímají vás zážitky z těchto cest? Nějaké postupně odtajním tady na webu, ale i na FB/cesta, nebo FB/nemysli
