Co je normální, průměrné? Normálnost nevnímám jako diktát většiny, ale jako přirozené žití v souladu sám se sebou a se skupinou. Je zlomený kmen známkou příliš silného větru, nebo příliš oslabeného těla kmene?

Žiji v Praze, hektickém městě plném rychlosti a příležitostí. Před časem jsem začala chodit na pohybový trénink. Je to cvičení vycházejícící z bojového umění. Pomáhá mi lépe vnímat své tělo a při proplétání se, třeba metrem, i těla ostatních. Městskou džungli mi to připomíná. Někdo se plíží jak had, ale do hadí elegance mu chybí pružnost. Někdo běží, ale kýve se jak antická váza před spadnutím. Ve chvíli kdy pochopíte, jak fungují klouby, dech a rovnováha v pohybu, daleko snáze se vám městem jde. Dokážete lépe vnímat dynamiku davu a vyhnout se strkancům, zdržení. V džungli, nebo savaně všichni obyvatelé trénují svou tělesnou schránku každou minutu. I odpočinek je přirozenou obnovou tělesného a psychického systému.

Tady a teď, ve flow?

My se přesouváme městem velmi často nepřítomni duchem a naše těla jsou hroucena na sedačky, lavičky a stěny zastávek, visí a jsou vyškubávány z ramen na tyčích a když už máme možnost jít, tak zavěsíme na rameno bágl s počítačem, nebo nákup. V autě prosedíme celé hodiny se zvednutými rameny, zadrženým dechem a zakloněnou hlavou. Více času trávíme v různých krabicích a s bednami, než chůzí v přírodě, která by nás obnovila. Dobře, nejsme lovci ze savan i když naše těla jsou k tomuto způsobu žití stále konstruována. Příroda se přizpůsobuje pomaleji a v případě člověka počítačového věku, těla přizpůsobuje neefektivně. Bolesti zad už malých děti jsou alarmujícím budíčkem. Je bolest zad, nebo migréna už normální, když jí má každý průměrný městský člověk?

Jak se vymanit z bolesti v prostředí, které nás utváří? Spolupracujeme. A tak i my se podílíme na vytváření podmínek k žití, jsme například příkladem, nebo vymýšlíme přepravní podmínky. Ať uděláme, nebo neuděláme cokoli, jsme spoluzodpovědní za tu část svého vesmíru, v kterém žijeme. I za sebe.

Sláva rozdílnosti!

Ať už zvolíme boj nebo mír, musíme se vymezit. A o tom je “nemysli”. Zastavit se, poznat kde a kdo jsem a pak si zvolit a podle toho jednat. Stíráním rozdílů, průměrností, bagatelizováním, házením všeho do jednoho pytle, nepozorností a podobným mdlým, šedým a neustále se beze změny opakujícím jednáním nelze dosáhnout barevného žití. Točení se v kruhu nikomu radost neudělá, leda byste byli na kolotoči malé dítě.

Nedávám tu návod ve smyslu: cvičte, budete bez bolesti zad. Nebo meditujte, vyhnete se nesoutředěnosti. Pracujte, budete mít peníze. Milujte se, budete mít děti. Život není  jen příčina a následek. Zvu vás k tomu být pozorní, revidovat své situace, plánovat a pak plány měnit a realizovat, právě podle situace. Tím se můžeme vyhnout stresu, který nám působí vědomí “neznámého”, za kterým my máme dosazen “strach”. (pozn. toto však není jediný zdroj stresu) Průměrnost je jistota opakování známého a bezpečí ověřeného. Vyrovnanost je schopnost vyrovnávat se s bouří okolností do stavu souladu s naším žitím světa.

Jsi ještě rebel, nebo už osina v zadku?

Hrana, ktera dělí rebela od osiny v zadku, je tenká. Projevený nesouhlas a anarchistické akce jsou rozdílné v tom, že anarchie boří, nesouhlas vybízí k úpravě toho, čeho už je příliš. Hranu, která určuje “příliš” vnímáme každý různě. Stejně tak akt destrukce. Přimlouvám se za to, abychom byli rebely. Živými lidmi s živým vnímáním a snahou spolupráce a tvorby “lepšího”. Neizolujme se výjimečností pozice, vlastnictví, nebo chováním, které ničí, nebo je lhostejné. Budujme vyrovnaně přátelský a zdravý svět plný pozornosti, účasti a péče o sebe i druhé.

(Inspirováno knihou: Kup si svou revoltu,A. Potter, J.Heath)