Jsem odjakživa stěhovavý pták. Nebo kráva? Těžko říci, asi je to spíš podle toho, jak to kdo vidí. Léta letoucí se zabývám otázkou, jaké jsou řídící principy naší spokojenosti. Hltám tuny knih, přednášek, workshopů. Vystupuji zběsile z komfortní zóny až to často vypadá jako volný pád s raketovým pohonem. Jsem jak Jack London křížený s Červeňáčkem. Znáte ty lety, pády? Pocit bezmoci, pocit euforie a toužíte se vyrovnat se situacemi, tak abyste byli spokojení častěji, než jen na narození svých dětí a koupi domu?
Jak si nešlapat po štěstí?
Pro každého štěstí je jiná hodnota a pocit, ale nápadně se u všech lidí podobá prožívání pocitu spokojenosti. Pocit FLOW, plynutí, radostného bytí v přítomnosti, odvážná a štěstím kypící akce, smyluplnost.
A tak teď plynu ve FLOW, protože jsem se rozhodla po pečlivém zvážení a naplánování svého cíle ho zrealizovat. Mám plán i možnosti jak cíle dosáhnout. Mám časový harmonogram a poměrně přesnou představu, jak se budou situace odvíjet. Vím kam mířím a cítím se tím osvobozená od cyklického přemýšlení o tom, co se může podělat a soustředím se na zprůchodnění realizace mých představ. Jasné je, že nemohu ignorovat hrozby a slabé stránky, stejně tak, ale vím, že můj projekt má své silnější stránky a ukazují se stále další příležitosti.
Vím i jaká mě čeká odměna a tak si všimnu toho, co je k oslavě a nebudu se tak trýznit budoucím časem a honbou za mrkví na klacku před čumákem. Prostě postupuji krok za krokem.
No a to je vše. Takhle je to jednoduché.
Někdo na tohle roztočení kolečka potřebuje slova jako projektové řízení, někdo to pojmenovává technikou GROW, někdo to pojmenovává transakční koučink, nebo dokonce transformační koučink. To v případě změny vědomí a tím i osobnostního nastavení. Dalším vrtá hlavou, jestli se koučuje pracovním koučinkem, nebo osobním koučinkem. A jestli je lepší vše podstoupit ve skupině, nebo individuálně a jestli by nestačilo občas jen pokecat s kámošema a tím se hodit do pohody. Smyslem je se odbrzdit, uchopit moc a realizovat se tak, aby to bylo prospěšné pro nás i pro druhé.
Je jedno jakými cestami se ke štěstí dostaneme, jen některé cesty jsou kratší a méně bolestivé.
ProStory otevírám 1.2.2018 a to v den křestu knihy, kam jsem přispěla kapitolkou o koučování. Jo jo, je v tom symbolika, načasování, postup. Děkuji všem za ty příležitosti! A “spešlthanks” mé koučce Niki Hauserové.
Nabízím vám k vaší podpoře své ucho, vzdělání, pochopení a také pro vaše hi-storky proStory. V Kpt. Stránského 996, v 9. patře paneláku, kde žijí lidé s hendikepem. Tam je spoustu storek, jak se nenechat sejmout situací. To jsou ty pravé příběhy, které nás dojímají a pohnou s námi. Ty, které ukazují, že každý může jít cestou hrdiny (nejen Hrdinová 😉
Pojďme je vyprávět spolu tak, abychom si už nešlapali po štěstí.