v červnu 2018, psáno pro Profi HR.

Prý nejsou lidi. V podnicích vzniká panika. Jsou trhy, je kupní síla, je co vyrábět a prý nejsou lidi na práci.  Jediný, kdo je k pracovním pozicím všeho druhu svolný, je prý jen nějaký mileniál. Ale to prý nechceš (jak se tak dnes pěkně říká, když něco není až takové, jaké potřebuješ). A do toho všeho se vyvíjejí zběsile ti roboti a umělá inteligence. A ne, nejsou to obarvené blondýny, jak praví vtip. 

Shodou okolností jsem nyní 4 měsíce hledala práci. Měla jsem jasnou představu co chci dělat. Podnikat jsem se ještě naplno netroufala a tak jsem chtěla rozvíjet své nově nabyté vzdělání v zaměstnání. Po dvaceti letech v obchodě a marketingu mě však trh a firmy nechtěli. Pozice “kouč” byla k dispozici na portálu s prací za 4 měsíce pouze jednou a to v erotickém salonu. Mediátora nehledá žádná z firem. Blesklo mi, že bych mohla pracovat jako lektorka. Tam už byla větší naděje najít hezké a smysluplné pracovní místo, ale buď jsem byla překvalifikovaná, nebo v jiném oboru. Školit obchod jsem nechtěla, to snad tedy radši znovu prodávat. Už jsem se i skoro lekla, že platí to, že 50+ se zaměstnat nedá. Nakonec můj příběh skončil dobře, protože jsem nastoupila jako Key account manager ve firmě, která dodává všemožné druhy vzdělávání do firem. Tady by mohl článek skončit, ale já se ptám.

Tak jsou nebo nejsou lidi?

Co je potřeba k tomu, abychom v měnících se podmínkách globálního pracovního světa uspěli? Tedy našli a měli práci, která nás bude dobře živit a přitom bude dávat smysl ostatním. 

V roce 2006 začala pověstná hypobublina v USA. Byla to bublina o ztrátě důvěry ve služby. Vysoce rozvinuté společenství USA objevilo “Ameriku”. Ve chvíli, kdy je trh nasycen zbožím, platí se zlatem služby. A služba je víc o důvěře, než zboží. Služba je něco, co si musíte vyzkoušet, nelze si ji ohmatat. Služba, která dává druhým smysl, je i dobře placena. Služba, která je důvěryhodná, je ceněna vysoko. Kam kráčí světová ekonomika nevím, ale tuším, že bez lidí to nepůjde. Svět možná bude plný robotů a umělé inteligence, ale lidskost se ze světa snad neztratí. To je možná ten trend, který lze dobře pozorovat. Ta výzva k poznání sebe sama a druhých. Všimněme si co, a hlavně jak, se učí na kurzech, seminářích, workshopech. Měkké dovednosti nabývají na popularitě a více a více se přibližují k hranici s terapiemi. Například s poznáváním sebe a druhých je s dřívějším manipulativním způsobem prodeje amen a přichází prodej poradenským způsobem.

Tomu předchází promyšlený marketing. Promyšlený a velice účinný, protože cílený. A o to cílenější, protože využívající nejnověší poznatky neurověd, ale i digitálních vychytávek. A jsem opět u důvěryhodnosti. A u etiky. U odpovědnosti za své činy, za svůj růst a vzdělávání tak, aby byl uplatnitelný v lidské skupině.

Kdo má platit vzdělávání a proč?

Jsem zvyklá si celoživotně plán mého vzdělávání platit sama a tak mě překvapuje, když zjišťuji, že i zde se trendy rychle obracejí. Dříve jsem z firmy na školení posílala jen ty “co zlobí”. Ukazuje se, že neumíš si sjednat schůzku, šup na školení telefonování. Běžná praxe před 15ti i 5ti lety. Nyní v době, kdy nejsou lidi, je lidem poskytováno lektorské vedení interní, ale i externí. A za odměnu, jako bonus. Bohužel musím konstatovat, že donucovací i bonusový způsob není příliš motivační. Člověk bez zájmu se učí špatně, hůře si pamatuje a praxe kulhá.

Co má smysl ve vzdělávání je motivovaný člověk. Ten, který chápe proč a na čem pracuje. Ten, který je zapojen do procesu a chce vědět a chce uspět. Ví, že může dokázat velké věci s týmem okolo sebe a produkty, nebo službami, které podporují druhé lidi. Tam je radost pracovat, tam je radost se i rozvíjet a učit se nové věci. Tam je i radost plánovat celoživotní vzdělávání a rozvoj lidí, jedinců, jedinečných bytostí, které směle lidsky předčí všechnu umělou inteligenci. Co a za čí peníze, bude takový člověk studovat, je na jeho odpovědnosti za jeho životní příběh.