Spaní pod širákem. Čirá romantika. Udělám si ohýnek a s kytarkou a kamarády koukáme do plamenů. Hlavou nám víří myšlenky, jsme uvolnění. Někdy i alkoholem. Nad ránem nás přemůže únava ze sdílení si příběhů a tak se stočíme do klubíčka ve spacáku rovnou u dohasínajícího ohniště, nebo si odlezeme do stanu, chajdy. Tak o tomhle spaní psát nebudu. Je to kemping spíš než tramping a mě zajímá paralela a následný posun ve vědomí skrze zážitek “krize”.

 

Chodíme pravidelně jeden týden horami okolo českých hranic. Už 8 rok. Jdeme většinou dva. maximálně 5 lidí. Jdeme bez ohně, protože chodíme v lesích v srpnu. A cílem je rozvoj všímavosti k sobě v situacích, které nás potkávají. Někdy jdeme více na “líno” tak se ploužíme spíše v podhůří a někdy si to dáme i dost, že jdeme tudy, kudy nejsou skoro značené cesty a hledáme hraniční kameny.

Vždy, ale spíme  “na divoko”. Co to znamená? 

Jdeme většinou bez podrobných map a jdeme tak, abychom ušli něco mezi 15-35 km podle složení grupy a aktuálního terénu a kondice. Jdeme tak dlouho, dokud nenajdeme vhodné ležení. Jaké to je? Nesmíme ležet v cestě zvěři, blízko rochniště divokých prasat, někde v závětří, mimo dostřel myslivců, pokud možno ne u vsi, nebo silnic. Ležení u rybníků a řek je také nepříliš pohodlné, bývá nad ránem hodně chladno a večer dost komárů. Těch, snad řeknu i bohužel, ubývá. Mě v hamace je jedno jestli je to v kopci, ale musím mít vhodné stromy, a Michalovi to jedno není, radši něco rovnějšího a měkčího pod záda. Spí po pár zkouškách s hamakou na zemi a to doslova. Letos si nevzal ani karimatku.

 

No a co dál? Kde je ta past?

Každá ta noc je jiná, protože spíte jinde a v jiném složení lidí. Čím více vás je, tím si člověk přijde více v bezpečí. Když se nechystá na déšť , jste také v pohodě. Nečekaná sprcha nad třetí ráno je opravdu nepříjemnost, ale dá se překonat. Horší jsou představy, které máme v hlavách. Zvuky. Stíny. Pocity. Prostá přítomnost sám se sebou v tom čase mezi psem a vlkem.

 

Až příště budete usínat v přírodě, zkuste zachytit cvrkot toho posledního ptáka. Ševelí, povídají si a pak najednou je ráno. Ještě nikdy se mi nepodařilo zachytit vědomě to poslední “dobrou noc”.

Je to dobrý způsob jak koncentrovat svou mysl a jak rychle usnout. Po celodenním pochodu s usnutím může být docela potíž. Tělo “dobíhá”. Jídlo je skromné, ani se jíst moc nechce. Zapadnete nalehko do spacáku a začnete.

Poslouchat, vnímat, přemýšlet, pozorovat koruny stromů. Najednou sebou trhnete, je noc a les je temný a tichý. Ševelí vršky stromů a ozývá se skřípot. Málem hmatatelně vedle vás stojí stíny, které dýchají. Máte dřevěnou nohu, nebo ruku a něco vás šimrá vzadu na zátylku.

Určitě je to…černá vdova, panter, škrtič, vrah.

Knedlík v krku. Sucho v ústech. Zbystříte a ani se nehýbáte. Něco za krkem šimrat přestalo, ale přesunulo se to na stehno. To už není dřevěné. Klid Baruno, jsi v českých horách.  Zjiš’tujete, že je vlastně v lese dobře vidět, zrak se vám zlepšuje a vy vidíte, že je klid a mír. Pavouk rozměrů dětského talíře se nekoná, je to jen “něco” co zmizí poškrábáním se. Vymotám se mezi stromy do dřepu (ou ty kolena fakt bolí) a za zvuků lámajících se přeschlých větví se vhrabu zpět do útulnosti své hamaky. Ostražitý průvodce lehce pochrupuje a nemá zdání o pohybu v jeho okolí. Znovu usínám tentokrát už i s přehozenou hamakou přes spacák, čímž utvořím obří kokon a tím dávám najevo lesu, že teď jsem tu největší divnej pavouk já.

Samostatnou kapitolou jsou zvuky. Dnes už štěkání vyplašených srnců vítám, ale byli doby, kdy jsem se málem pokákla.  Srnec vás vyštěká pro ostatní zvěř jako nebezpečí a máte klid. Už vás nic obtěžovat nebude. Troubení jelenů pořád snáším špatně a když spím na pastvinách s koňmi, slyším jak na mě dýchá zvědavě hříbě. Chrápání lidí je uklidňující a dostává úplně jiné rozměry než v ložnici.

Rána jsou kouzelná, když v pohodě přežijete. Zvlášť když se vám podaří najít ložnici včas a za světla. Probuzení se vedle rochniště, nebo na skládce není nic příjemného.

Takže znovu, kde je ta past?

S každou nocí “uspanou” venku, si více uvědomuji, jak nás předchozí zkušenosti formují.  Prohlášení “mám více zkušeností” může být největší pastí vašeho života. Protože ztratíte citlivost.

  • k sobě
  • k situaci
  • nevidíte možnosti
  • řešíte automaticky

Spaní v lese je magické z mnoha důvodů. Každá zkušenost je jiná je pro mne důvod, proč v běžném pracovním dni si všímám. Kde ztrácím citlivost, kde jsem v opakujícím se cyklu, kde ztrácím život. Kde rutinním, kde se nudím. Kde jsem mimo přirozený cyklus života-smrti-života.

 

Mějte krásné dny a klidné noci (tohle je rčení Oty, dík za něj, půjčuji si ho). V lese, nebo doma v posteli.

Zůstaňte živí.