Při pohledu na zvýšená místa v autobusu se mi vyjevil obraz trůnu. Zvýšené místo za bariérou schůdku, zábradlí a otočené pohledem mimo směr jízdy a na očích spolucestujících. Pomyslná vyvýšenost zjevně láká. To místo je obsazovanější než jiná místa. Nikdo vám nekouká do mobilu, nedotýká se vás. Také si ale s nikým nepopovídáte, protože kde není oční, nebo minimální tělesný kontakt a blízkost, tam sdílení nevznikne. 

Můžeme byt výjimeční tím, že jsme společnosti vysoce prospěšní, mít s ní blízké vztahy, kooperovat. To nám na trhu práce přinese obvykle větší objem zakázek.

Nebo můžeme byt výjimeční tím, že budeme oddělení od společnosti, budeme mít takovou pozici, službu, nebo zboží, která bude vzácná a to nám přinese ne objem, ale zvýšenou cenu. Ta druhá vyjímečnost je závislá na momentální módě, nebo vlastnictví něčeho, co je z podstaty za bariérou, nedostupné a je potřebné, toužíme po tom.

A tak jsou zdravotní sestry, autobusáci a pekaři rohlíku vyjímeční vysokou prospěšností a mají velký objem zakázek. A vlastníci stavebních parcel v centru měst a investoři do zlata mají žně z exkluzivity. 

Kam byste zařadili třeba bio trendy? Je to ještě vzácnost, nebo je to prospěšné lidstvu? Nebo počítače, Apple? Trhy se vyvíjí a my s nimi, protože jsme trh. Komu přidělám práci změněným chováním? A co kdyby to udělali všichni? 

Nestavme si bariéry v mysli, stačí ty vnější, které nám poskytuje svět.

Izolace je největší noční můrou každého člověka. Nejen kvůli trhům a tržní hodnotě své práce, ale právě kvůli vnímání lidské spolupráce a z ní plynoucího pocitu uspokojení a štěstí.

Jak lidské hledání výjimečnosti souvisí s pocity osamělosti vás nebo vašich blízkých? 

Jaký vnímáte rozdíl mezi slovy vyjímečný a jedinečný?

 

Mějte krásné dny.

 

Baara Johanna