Vše má svůj začátek i konec. A co se někdy ukazuje jako dno, dnem ještě není. Žili, byli dva. Ona pojišťovačka (ne, příběh nebude o mě) a on ze stavebního. 9 společných, už docela velkých dětí, všechny z předchozích manželství.

Získali pár polorozbořených staveb na loukách a v zarostlém sadě kdesi mezi Nepomukem a Plzní. Říkali tomu statek. Pak farma a pak ranch.

Pozvali mě na kůň, jak tomu říkáme.

A tak začala dlouhá cesta společné podpory. Já si tam jezdím odpočinout, abych jezdila inspirovaná a unavená na kost. Oni si se mnou chtějí odpočinout a jsou rádi, když zamávám a zmizím.

Společně tvoříme. Já jim pomáhám otevřít mysl v čase sklíčenosti, hledat radost při hledání  jehňat v  bahně (víte proč se říká, že ovce v únoru “se bahní”, tedy rodí? Hádat můžete dvakrát.). A nebo prostě s nimi být aspoň v duchu při všech těch statkářských a farmářských starostech a radostech. Jsem kamarádka, ale tady hodně i kouč, mentor, konzultant, mediátor.

Je radost dnes vidět, že všech těch 5×365 dní nebylo beze smyslu. Že ranch spěje do krásy a i když je na Lence  a Jendovi vidět únava, tak to nevzdávají. Mnohokrát jsme si říkali, že tohle je dno. Už nic nemůže být horšího. A víte co? Je lepší sledovat jak se příběh odvíjí a jaké z něj je poučení. Aspoň jednou za čas si sednout do křesla a s nohama na stole, kafem v dlaních, čučet do nebe a jen tak se kochat. Nebo se pohupovat na koňském hřbetě a nemyslet na to, že…

A pak zase vstát a dělat ty kroky, které vedou k cíli. Živoucímu ranchi s unikátním chovem koní Irský Cob, soběstačnému, ekologickému rodinnému sídlu, tranzitní stáji a ubytování pro všechny, kteří se cítí dobře v přírodě.

Na co myslíte vy, když se zastavíte? 

Přijďte si o tom na ranch popovídat, zjistit jak se dá žít soběstačně. Inspirovat se k vlastní výstavbě a vedení rodinného sídla. Přijďte si prohlédnout svět z koňského sedla. Nebo si jen nasbírat houby. Nadechnout se. Protože tenhle ranch by bez společnosti lidí, byl jen dalším chátrajícím statkem v okolí.

A jak tedy dlouho, je dlouho? Měří se to časem, nebo překonanými překážkami? A jsou vytrvalí, když budují jen, nebo už, pět let? Nevím, můžeme to pozorovat, ale evidentně to nejhorší mají za sebou! Ťuk, ťuk na dřevo.

14.9.2019 budeme dostavovat střechu na srubu na pastvině. Chcete přidat ruku k dílu?  😉