Jizvy na těle bereme jako nutnou součást uzdravení. Že však máme i jizvy duševní, které nejsou vidět a tak nemohou být cestou i známkou uzdravení, o tom se ví málo. Jak taková duševní jizva vypadá a jak se projevuje? Co s ní?
Dá se říci, že máme v podstatě strach dvojího druhu. Ten co nás vybudí a ten co nás utlumí. V každém případě, pokud je strachu moc, nebo často, změní nám vnímání reality a také nás naučí se mu buď vyhnout, nebo ho překonat. Doposud nic, co by člověk neznal z běžně dostupných textů na netu, v knihách.
Čeho jsem si všimla je reálné uložení strachu do pohybového aparátu těla. Leknete se, stáhne se vám žaludek, nahrbíte se, opotíte, zatnete čelisti, začnete mělce dýchat. Časem vám masér/ka řekne “vy máte úplně tvrdá záda”. A to vám ještě nesáhla na nohy. Duševní jizva tak nejenom, že se projevuje jako způsob chování, který po odeznění strachu bývá nefunkční, ale také nepozorovaně zkracuje vaše svaly, namáhá a opotřebovává klouby, někdo možná skřípe zuby. Máte často pocit, že nestojíte za nic, že nemáte pod kontrolou svůj život, že zkrátka vesmír je spíše nepřátelský? Pravděpodobně se jizvíte víc a víc. C s tím?
Bohužel neurovědy říkají, že postoj ke světu se částečně dědí a tak své melancholické já úplně nepřecvičíte. Kdo by to ale vlastně chtěl, když bez strachu můžete žít pohodlně svůj temperament? Jak?
- Vnímejme své tělo a dech. V tom vám mohou pomoci pravidelná cvičení soustředění mysli, dechová cvičení, všímavost tzv. mindfulness
- Vnímejme kriticky realitu. Podrobujte sdělení rozboru zdrojů. To co se jako pravda tváří, pravdou být nemusí. Méně sdílet neověřená fakta je lepší varianta jak sobě i druhým přestat způsobovat strach a z něj plynoucí jizvy. Pravda, dobro a užitečnost, je stále platné tzv. Sokratovo síto sdílení informace.
- Protahujme své tělo a zapřáhněme ho do práce. Fyzická práce, kontakt se zeminou, pískem, rostlinami, zvířaty, lidmi je léčivý. Uvolňujme lýtka, záda, krční partie, uvolňujme jazyk, oči. V tom je jedinečná jóga, nebo strečinková cvičení. Staňte se dobrovolníkem, jedno kde, v hospicu, nebo na farmě.
- Berme život s láskou a humorem. Najděme si čas na nadhledové aktivity, sdílejme s lidmi pozitivní události dne. I sebemenší. Bohužel tragédie máme radši, ale pokud nechceme být v kolečku strachu neustále, máme to pod kontrolou. My sami jsme strůjci svého postoje k světu a událostem v něm. Pokud na událost nemám vliv, jemně přesměrujte své aktivity na to, na co vliv máte. Třeba vaření, zavolejte kamarádce, dojděte se psem ven.
- Dopřejme si klid, jídlo, ticho, spánek v co nejhojnějším množství. Vyhněme se alkoholu, drastickým zprávám v televizi a na netu. Zastavme drby.
- Mluvme o svém strachu v bezpečí. To že si budeme psát deník, nebo mluvit se sousedkou o svém pocitu strachu vám může pomoci se uvolnit. Ještě větší službu si prokážeme, když si najmeme odborníka, terapeuta, kouče. Ten vás úskalími zahlcujícího strachu provede bez jizev a pomůže s novými postoji k životu. K životu bez zahlcujícího strachu.
Pokud byste chtěli zažít emoční kineziotaping, koučovací, hladivé terapeutické sezení, jsem vám k dispozici. Na ceně se vždy domluvíme předem. Úvodní hodina koučování je vždy zdarma. Na Velikonoce 2022 jsem pro vás připravila program, který jizvy léčí a pomáhá s prevencí.
Aktualizace po 22.2.2022, pokud prožíváte velký strach, úzkost, jste soustavně tzv. v prdeli a nespíte, možná je čas na Riaps. Nepodceňujte svou psychiku, nejsme připravení na tragedie tohoto typu.
Přeji vám pružná těla i mysl, jemné vnímání a klid v duši, slunce v nůši 😉
Bára Johanna
